Že k přehlednému označování budov slouží jak číslo popisné, tak často i číslo orientační, ba dokonce někdy i číslo evidenční, to jistě neuniklo nikomu. Ovšem k čemu které číslo slouží a co znamená, to už mnozí z nás obvykle nevědí. Pojďme tedy tuto záhadu odhalit společně.
Bez přehledného označování domů se dnešní civilizovaná společnost neobejde. A věděli to lidé i před několika stoletími – domy se označovaly třeba jménem rodiny, anebo domovním znamením (rostlina, zvíře, předmět, atd.). Někde byly budovy značeny vývěsními štíty – řemeslníci, služby, krámky, aj. Dnes se označují čísly (což bylo zavedeno již za Marie Terezie a v roce 1884, kdy byly zavedeny pozemkové knihy, se popisná čísla stabilizovala), někdy dodatečně i písmeny. Označit správně budovu je důležité třeba při poskytování poštovních služeb a také k evidenci budov veřejnou správou. K identifikaci budov, kterým nebylo popisné ani orientační číslo přiděleno, poslouží například parcelní číslo, které lze zjistit na katastrálním úřadě.
Číslo popisné označuje budovy trvalého charakteru v obci, přiděluje se při kolaudaci stavby, je zapsáno na katastrálním úřadu. Podle popisného čísla víme, zda budova byla postavena dřív či později než jiná, a víme kolik je v obci domů, neboť číslo popisné se neopakuje. A také nijak nesouvisí s ulicí, v níž se nachází.
Číslo orientační naopak s ulicí souvisí přímo. Podle něj totiž snadno zjistíme, kde v ulici daná budova stojí. Obvykle jsou na jedné straně ulice čísla sudá a na druhé čísla lichá.
Evidenční číslo se uděluje rekreačním objektům nebo stavbám dočasného charakteru.
Povinnost označit svůj dům nebo chatu přidělenými čísly má majitel ze zákona.
Jestliže v obci z jakéhokoliv důvodu zanikne-li budova, příslušné popisné nebo evidenční číslo je zrušeno a nesmí být znovu přiděleno.
Autor: Jaroslava Linková